Kunětická hora
Archeologické průzkumy zařazují nejstarší hradní stavbu na vrcholu Kunětické hory do poloviny 14. století. Za husitských válek se stává důležitým opěrným místem husitského hejtmana Diviše Bořka z Miletínka. Roku 1491 přechází hrad do majetku Pernštejnů, za nichž dochází k zásadní přestavbě hradního komplexu. Vzniká mohutný dvouvěžový hrad s důmyslným systémem opevnění. Od druhé poloviny 16. století pozbývá hrad na původním významu. To bylo umocněno i jeho poškozením švédskými vojsky v závěru třicetileté války. V dalších staletích hrad ohrožovalo lámání kamene, které bylo zastaveno až na počátku 20. století. Tehdy zároveň započaly i záchranné práce Muzejního spolku v Pardubicích podle projektu arch. Dušana Jurkoviče.
Kunětické třešně - pověst
V době, kdy na Kunětické hoře sídlil pan Vilém z Pernštejna, smrtelně se mu roznemohl synáček Vojtěch. Rmoutil se proto nejen pan Vilém a strachoval se o něho, nýbrž rmoutily se i děti z krčmy na úpatí Kunětické hory, kde tehdy zůstával chmelař a krčmář Jiřík.
Malý Vojtěch byl hošík velmi milý. Nestyděl se za chudobné děti v podhradí. Častokrát seběhl pod hrad, hrával si s nimi i s sebou do hradu je brával. Měl-li cos lepšího k snědku nezapomněl se s nimi podělit.
Děti denně toužebně vzhlížely vzhůru k bráně, neobjeví-li se v ní snad již Vojtíšek opět uzdraven, a když se dozvěděly, že je těžce nemocen, že ještě velmi dlouho bude trvat, nežli přijde mezi ně, rozhodly se, že ho navštíví samy.
"Jen čím ho potěšit, jaký dárek s sebou vzít?" přemýšlely starostlivě jejich mladé hlavy.
Na úpatí hory rozkládal se tehdy sad v němž se náramně dařilo třešním. Byla právě doba jejich zrání. Byly krásně rudé, šťavnaté a sladké, takže se při pohledu na ně sbíhaly dětem sliny na jazyku. Však se již o nich dověděli špačkové a nedbajíce strašáků napadali sad. Ty třešně natrhaly děti do košíčku a nesly je darem malému Vojtíškovi.
Nemocný se usmál na návštěvníky, kteří před ním stáli v rozpacích, a když mu podali třešně, s radostí se pustil do jídla. Podivil se lékař, že mu tak třešně zachutnaly, dovolil dětem, aby přišli častěji Vojtíška navštívit.
I přicházely děti denně k nemocnému, přinášejíce mu čerstvě natrhané třešně, a nemocný se den ode dne více uzdravoval. Líce mu opět růžověly, krev mu zase v těle hrála, až konečně směl opustit lůžko a vyjít si na dvůr. Brzy nato vyšel i z hradu a oplatil návštěvu krčmářovým dětem.
Na památku jeho šťastného vyléčení a zachránění kunětickými třešněmi konali minorité v Pardubicích každoročně třešňové slavnosti. Tyto sice časem zanikly, byly však několikrát obnoveny.
www.hrad-kunetickahora.cz