Tento úryvek z knihy Brida mě přivedl k dalším knihám Paula Coelha
Jednou odpoledne po dlouhé přednášce o rituálech používaných dávnými čarodějkami k přivolání deště — které si musela zapsat do Knihy stínů, ačkoli nepředpokládala, že by je někdy sama použila —sejí Wicca zeptala, jestli nosí všechny kusy šatstva, které má. „Jistěže ne,“ zněla odpověď.
„Takže od tohoto týdne používej všechno, co máš ve skříni.“
Brida si nejdřív myslela, že dobře nerozuměla.
„Všechno, co obsahuje naši energii, musí být ustavičně v pohybu. Šatstvo, které sis koupila, je tvou částí a představuje zvláštní chvíle. Chvíle, kdy jsi vyšla z domova rozhodnutá dát si dárek, protože tě právě těšil svět. Chvíle, kdy ti někdo ublížil a ty sis to chtěla vynahradit. Chvíle, kdy sis řekla, že musíš změnit svůj život.
Šatstvo vždycky přeměňuje emoci v matérii. Je to jeden z mostů mezi viditelným a neviditelným. Některé kusy oblečení dokonce mohou ublížit, protože byly určeny někomu jinému a nakonec skončily u tebe.“
Tomu Brida rozuměla. Právě tyhle věci nedokázala nosit; vždycky když si je oblékla, něco nakonec dopadlo špatně.
„Zbav se šatstva, které nebylo určeno pro tebe,“ naléhala Wicca. „A nos všechno ostatní. Důležité je udržovat stále půdu zoranou, vlnu zpěněnou a emoce v pohybu. Celý Vesmír se pohybuje: nemůžeme zůstat stát.“
Jakmile se Brida vrátila domů, vyndala na postel všechno, co měla ve skříni. Prohlížela si každý kus — na mnohé už se ani nepamatovala; jiné jí připomínaly šťastně prožité chvilky, ale vyšly z módy. Přesto si je nechala, protože jí připadalo, že mají zvláštní kouzlo — kdyby je vyhodila, možná by se zároveň zbavila všeho pěkného, co v nich prožila.
Zadívala se na šaty, jimž přisuzovala „špatné vibrace“. Pořád doufala, že se ty vibrace jednou změní a šaty bude moci zase nosit — ale kdykoli se rozhodla to zkusit, měla problémy.
Všimla si, že její vztah k oblečení je zřejmě složitější, než se zdálo. Přesto jí bylo zatěžko připustit, že by Wicca mohla zasahovat do nejintimnějších a nejosobnějších sfér jejího života, do jejího způsobu oblékání. Některé kusy šatstva měla schované pro zvláštní příležitosti a jen ona věděla, kdy je použít. Jiné se nehodily do práce nebo třeba pro víkendové vycházky. Proč se do toho musela Wicca plést? Brida nikdy neodporovala jejím příkazům, stále tančila a zapalovala svíčky, bodala dýkou do vody a učila se věci, které nebude nikdy potřebovat. S tím vším mohla souhlasit — bylo to částí nějaké Tradice, Tradice, které nerozuměla, ale která snad opravdu promlouvala k její neznámé stránce. Avšak v okamžiku, kdy Wicca zasahovala do jejího oblékání, už také zasáhla do způsobu jejího bytí ve světě.
Kdoví, Wicca třeba překračuje meze své moci. Třeba se snaží ovlivňovat něco neoprávněně.
„Je těžší změnit něco vnějšího než to, co je uvnitř. "
Někdo něco řekl. Brida se lekla a instinktivně se rozhlédla kolem sebe. Ale věděla předem, že tam nikoho neuvidí.
Byl to Hlas.
Hlas, který chtěla Wicca probudit.